MÍR - VÍRA - LÁSKA - NADĚJE

Facebook:
Kraniosakrální terapie
 
kranio11.jpg
jemná, hluboká a velmi příjemná forma léčení
 
V  Kraniosakrální terapii věnujeme pozornost rozpouštění blokád uložených v tkáních (svaly, vaziva, klouby, kosti),  uvolňování  napětí starých vzpomínek a traumat uložených v těle.

Kraniosakrální terapie nabízí somaticko - emocionální uvolnění a tím osvobození se od následků negativních zkušeností, které vznikají v důsledku přetížení, úrazu nebo silného emočního vypětí.

Mezi lebkou (cranium) a pánví (os sacrum) pulzuje energie liquor cerebrospinalis (mozkomíšní mok), který propojuje jednotlivé části těla, energetická centra, emoce, mentální i duchovní rovinu.

KRANIOSAKRÁLNÍ TERAPIE POMÁHÁ ZEJMÉNA PŘI:

* bolestech a potížích nejrůznějšího původu dospělých i dětí
* bolestech zad a páteře (výhřezy plotének, skolióza...)
* bolestech hlavy a migrénách, závratích
* problémech motorické funkčnosti, roztroušené skleróze 
* potížích spojených s nervovým systémem (mrtvění končetin apod.)
* potížích psychosomatického původu
* bolestech kloubů 
* bolestech hlavy bez medicínsky zjištěné příčiny, migrény
* dýchacích potížích, astmatu, alergiích bez prokázané příčiny
* pooperačních bolestech blíže nezjištěných příčin
* PMS, hormonální poruchy, noční pomočování
* poruchách rovnováhy a koordinace pohybů, závratích, křečích, ticích
* různých poruchách zraku, sluchu, které se nelepší klasickou léčbou
* potížích způsobených utlačením nervů nebo špatným prokrvením některé části mozku včetně následků mozkových příhod (pozor, terapie může být zahájena až po několika měsících po rekonvalescenci z mozkové příhody! – viz kontraindikace)
* vysokém/nízkém krevním tlaku
* poruchách učení, koncentrace, hyperaktivitě
* problémech s otěhotněním, impotence
* v těhotenství
* zpracování porodního traumatu
* podpoře léčby závislostí
* posílení celkové imunity a vitality organizmu
* stres, chronické únava, nespavost
kranio12.jpg
KONTRAINDIKACE:
Tato metoda je zcela bezpečná i pro děti, nemůže klientovi ublížit.
 
Kontraindikací je pouze:
* těžší akutní úraz,
* čerstvá operace hlavy, mozku či páteře
* podezření na krvácení do prostoru lebky.
 
Žádné jiné kontraindikace nejsou známy. Po úplném doléčení výše zmíněných příhod, nemocí, úrazů a operací je naopak kraniosakrální terapie velmi vhodné a užitečné zařadit. Terapeut pracuje vždy v souladu s biorezonancí těla.
 
- Ve většině vyspělých zemí světa na západ od nás, je kraniosakrální terapie velmi ceněna a bývá součástí klasického zdravotnictví.
- Je obecně známé, že kraniosakrální terapií nelze ublížit ani dítěti ani těhotné ženě.
- Tato metoda není invazní, nemanipuluje s klientem, nedělá nic, co organizmus sám nechce, naslouchá mu a nikdy nejde proti němu a uvádí jej komplexně do rovnováhy, nikoli pouze jeho část.
- Po kraniosakrání terapii odchází většina klientů, kteří přišli s bolestí, s pocitem, že se znovu narodili.
Celá terapie je velmi příjemná, provádí se na lehátku v pohodlném oblečení. Klient někdy usíná, jindy má kinetické nebo zrakové vjemy. Mohou se vybavit různé vzpomínky, představy a pocity - rozpouští se bloky a zamrzlé vzorce, mění se úroveň vnímání.
128.jpg

Jak to celé funguje?

Představa, že existuje inteligentní vitální síla, která tvoří základ života, je stará už tisíce let. Vyvážený tok energie  jako předpoklad dobrého zdraví je vnímán v mnoha kulturách celého světa. V Africe, Austrálii, Americe - všude je poznání životní síly nedílnou součástí původních léčitelských tradic. Pouze v moderní západní kultuře byla životní síla (K-S rytmus, dech života, tekuté světlo...) vytěsněna z medicíny (stejně jako duch z hmoty).

Tekutina je v celé přírodě nositelem života. A je to právě systém tělních tekutin, který v těle roznáší esenciální potenci dechu života. Potence prostřednictvím mozkomíšního moku (který funguje jako "jiskra v motoru"), zavlažuje tělo a přenáší vitální sílu do všech jeho částí. Mozkomíšní mok je považován za prvotní předávací uzel mezi dechem života a tělem. Je to křižovatka mezi hmotným a duchovním světem, esence, jenž rozvádí životní princip po těle podobně jako životodárná míza v kmeni stromu. Po splynutí vajíčka se spermií zárodek nemá rytmus srdeční ani dechový, ale má rytmus kraniosakrální. Ten je nadřazen všemu ostatnímu, je to život sám.

"I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem."

Dech života (mozkomíšní mok) v sobě nese prazákladní schéma zdraví - PŮVODNÍ MATRICI, která je hlubinným, nezvratným řídícím principem, který je distribuován po celém těle ve vlnových rytmech, které přenášejí vnitřní řád do každé buňky těla. Mozkomíšní mok je průhledná, mírně žlutavá tekutina, která se vytváří filtrací a sekrecí v cévních pleteních mozkových komor. Ty filtrují krev vstupující do mozku a doplňují do ní určité látky, například hořčík a jiné naopak odstraňují. Cévní pleteně také separují jakékoli škodlivé materiály, které se mohou objevovat v krevním řečišti. Z tohoto důvodu má mok jiné složení než krev a je specificky určen k udržování citlivé rovnováhy nervového systému, který je mokem omýván. V mozkových komorách a míšním kanále je obsaženo zhruba 150 ml moku a celý tento objem je obměňován každé 3 až 4 hodiny.

Je-li pulzace moku narušena, projeví se to na funkci centrálního nervového systému a v dalekosáhlém dopadu na zdraví celého těla, proto je důležité podporovat jeho správnou cirkulaci.
 

Naše fyzická i psychologická traumata a stejně tak naše myšlenky, pocity i charakter se odrážejí v uzpůsobení naší tělesné struktury. Pokud jsme vystaveni stresu nebo traumatizujícím prožitkům, mají tkáně tendenci se stahovat, což je přirozená obranná reakce. Pokud tyto kontrakce neuvolníme, vyústí ve stavy dlouhodobé stagnace, které blokují tok moku (oživující účinky dechu života). Otisky všech intenzivních prožitků zůstávají v těle ve formě určitého stagnujícího znehybnění (energetických cyst...) na určitém místě, které proudění moku znemožňují. Například zablokovaný pohyb sacra (kosti křížové) je odrazem pocitů nejistoty, ztráty pevné půdy pod nohama, prožitků pohlavního zneužívání nebo chybějící opory. Narušený kraniální pohyb kosti klínové způsobuje hormonální poruchy, neplodnost nebo depresivní stavy, se spánkovou kostí zase souvisí bolesti hlavy, šíje a ramen, potíže se sluchem, zvoněním v uších, bolestmi v obličeji atd. Jednoduše řečeno - různé druhy stresů, traumat nebo fyzických zranění způsobují zablokování řečiště moku na konkrétním místě na těle, což následně vyvolává zcela konkrétní zdravotní obtíže a bolesti.

V případě, že se člověk dostane do situace ohrožení, tělo přejde do režimu aktivní ostražitosti - "bojuj nebo utíkej". Zvedne se srdeční tep, stoupne tlak, napnou se svaly, rozšíří se zorničky, zrychlí se dech, vyschne v ústech. Tento režim upřednostňuje pouze vitálně důležité metabolické funkce těla. To nám pomáhá k momentálnímu přežití. Pokud se situace uklidní, vyřeší, tělo opět přejde do normálu a člověk dokonce může mít pocit úspěchu a zvýšené sebedůvěry.

Jiná je situace v případě, že všechny nabuzené fyziologické reakce těla jsou k ničemu, protože před nebezpečím stejně nelze uniknout. Jedná se o šok, kdy reakce těla na nebezpečí přemůže síla zvenčí. To pak tělo přejde do režimu ztuhnutí a disociace. Doslova ztuhneme strachem a z tohoto strachu povstávají traumatické symptomy. V kraniosakrální práci to odpovídá náhlé zástavě kraniálního rytmického impulzu, kterému se říká shutdown (doslova "odstavení, zastavení provozu"). Disociace znamená odštěpení či oddělení našeho vědomí od situace, abychom v případě utrpení prožívali co nejméně bolesti. Je to velmi inteligentní a rozumná reakce. Může tak zareagovat dítě bezmocně stojící proti šikanujícímu učiteli, stejně tak oběť násilí, znásilnění nebo traumatické nehody. Ve zvířecí říši po odeznění šokové situace, kdy předstírání "mrtvého brouka" zabralo a predátor zvíře nesežral, dojde k opětovnému "sepnutí vědomí". Šoková energie, která uvázla v těle, se začne projevovat a vybíjet, zvíře se začne třást, dokáže šok ze sebe setřepat a poté se opět může vrátit k normálnímu prožívání. Lidé však bohužel v setřásání traumat tak úspěšní nejsou. Tyto instinkty jsou totiž regulovány kulturními nebo společenskými vlivy. A tak v situaci, kdy nám například někdo nabourá auto, se sice budeme cítit roztřeseně, ale místo setřásání "dovnitř zhroucené" energie na chodníku si tak leda vyměníme údaje pojišťovny. Stejný princip platí i v případě, že pracujeme ve stresujícím kancelářském prostředí a kritizuje nás šéf. Instinktivně to v nás vyvolá přirozenou reakci "dělej že jsi mrtvý, bojuj nebo uteč", nicméně to nakonec vyhodnotíme coby reakci nevhodnou, protože bychom mohli přijít o místo a energie, která se mobilizovala v těle, nemá kam odejít. Zůstane uvězněna v těle. V této souvislosti je ještě důležité to, že pokud budou někdy v budoucnu naše traumatické prožitky znovu oživeny (podobnou situací...) a my nebudeme mít rozvinuté zdroje k jejich rozpuštění či rozptýlení, opět nás přemohou. K této retraumatizaci obvykle dochází v situacích, které se podobají původnímu traumatu. Fyziologické reakce na stres a trauma jsou stejné bez ohledu na to, zda se setkáváme se skutečným nebezpečím nebo jen myšleným. Pokud například v trávě zahlédneme něco, co vypadá jako had, lekneme se, i když vzápětí zjistíme, že šlo jen o zkroucenou větev.

Jedním z hlavních charakteristických znaků traumatizace je instinktivní odtažení od smyslových vjemů (viz např. hyperaktivita u dětí). Tento disociační proces je velmi užitečnou krátkodobou strategií, pokud však trvá delší dobu, může představovat značné riziko. Pomáhá nám vyrovnat se s traumatem, nikoli však s jeho odbouráním. V tomto disociovaném stavu vědomí nejsme schopni udržovat kontakt s určitými částmi sebe sama, takže i styk s ostatními lidmi je problémový. V tomto stavu nejsme zcela přítomni ve svém těle a nedokážeme proto fungovat naplno. Disociace může být důsledkem problémového porodu, citového zanedbání, dopravní nehody, chirurgického zákroku, traumatického opuštění, napadení útočníkem atd.

Otisky neodbouraných traumat mohou vést k celé řadě klinických symptomů. Jedinec nejdříve trpí přecitlivělostí, intenzivními vzpomínkami, váhavostí, bezradností, nervozitou, nedůvěrou, prudkými změnami nálad nebo panickými záchvaty. Jakmile se tělo traumatu přizpůsobí, mohou se v něm rozvinout další chorobné příznaky, jako jsou poruchy trávení, bolesti hlavy, tenze čelisti, chronická únava, astma, problémy močových cest, bolesti zad nebo rakovina. Stejně tak vyvstanou i emoční pocity jako strach, vztek, zármutek či zoufalství. Naše reakce na život tedy bývají do velké míry podmíněny dřívějšími traumaty.

Traumatické prožitky, které nedosáhly uspokojivého stupně dovršení a odbourání, jsou hmatatelné jako útlum kraniosakrálního pohybu v příslušných vitálních centrech. Jinými slovy to, co klient prožívá jako bolestivé (fyzické nebo duševní) utrpení, vnímá terapeut na těle coby deformovaný, neplynulý K-S rytmus.

Jak již bylo uvedeno výše, zkušení K -S terapeuti mají co do účinků traumatu jasný a přímý vhled. Během deblokačního postupu se často v CNS a tělních tekutinách projeví různé třesy a vibrace. Jsou-li tyto jevy hmatné, bývají indikací počínajícího rozpouštění traumatických sil zadržovaných v nervovém systému. Rovněž stav traumatické ztuhlosti (shutdown) je pro zkušeného terapeuta zcela hmatatelný jev, ke kterému dochází v přítomnosti nějakého neodbouraného šoku, který se díky terapii chystá rozpustit a uvolnit. Vibrace, třesy i shutdown obvykle trvají několik vteřin až minut a je na terapeutovi, aby tento signál těla k odbourání respektoval, podpořil konečné "odplavení" a nastolil harmonii v celém K-S systému.

Subjektivní vnímání klienta může mít velmi širokou škálu vjemů a pocitů. Většinou je terapie spojena s velmi úlevným pocitem blaha, který také doprovází vnímání různých barev, obrazů nebo příběhů. Úprava rytmu je někdy také spojena s dočasnými změnami i v následujících dnech (týdnech). Může jít o únavu, zvýšenou teplotu nebo krátkodobou "pozitivní bolest" v místech, která byla nejvíce zablokovaná s následnou úlevou a konečným uzdravením.

Chci upozornit, vybírejte si odpovědně svého terapeuta, z vícero důvodů.

* měl by mít dostatečnou praxi !!!

* ptejte se, není hanbou se opakovaně zeptat, protože „moudrý se ptá, jenom blbec ví všechno" !!!

* existuje mnoho suverénů, pro které je všechno hračka, vše zvládnou, vše umí a hned po prvním seznámení s nějakou metodou toto ihned aplikují nebo ji hned učí a dále předávají, ale výsledek bývá většinou žalostný.

* dejte na doporučení

* dejte na první pohled, poslouchejte svou intuici

Ráj srdce


Sestavuji aktuální kalendář ...


Opište prosím kontrolní kód "8831"
CURRENT MOON




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one