Reflexní terapii znali v Číně už před 5 000 lety, ale praktikovali ji i staří Egypťané.

Na Západě začalo studium reflexních zón pracemi amerického lékaře ORL Williama Fitzgeralda, který hledal jednoduchý způsob, jak dosáhnout anestetických účinků, aby mohl provádět drobné zákroky. V roce 1913 zjistil, že stiskem určitých míst se sníží bolestivost na určitém místě. Za znovuzrození reflexoterapie vděčíme spolupracovnici doktora Fitzgeralda Eunice Inghamové, rozvinula teorii svého předchůdce a dospěla k názoru, že všechny části těla lze ošetřovat mačkáním odpovídajících reflexních zón. Vypracovala podrobnou mapu nohou, kde tyto zóny upřesňuje, a v roce 1938 založila první školu reflexní terapie.

Reflexní terapie je masáž reflexních bodů, která působí na tělo i na psychiku, jedná se o stimulování takzvaných reflexních zón na chodidlech a dlaních. Masírováním nebo mačkáním těchto oblastí se reflexní terapeuti snaží působit na narušené orgány nebo funkce, kterým tato místa odpovídají.

Celé tělo, orgány a funkce se promítají do určitých částí těla:

* ušních boltců - Aurikulární terapie

* duhovky v oku - Irisdiagnostika

* do chodidel a dlaní - Reflexní terapie

Levé části se promítají nalevo a pravé napravo.

Palec odpovídá hlavě a lebce.

Pata pánvi a jejímu obsahu.

Vnitřní okraje chodidel páteři.

Vnější okraje končetinám.

Nárt  (hřbet nohy) přední části těla.

Chodidlo zadní části těla.

 

Tlak vyvíjený na určitý bod může působit na odpovídající oblast. Při působení dochází k odstraňování překážek volného proudu energie, o uvolňování endorfinů, stimulování nervového a lymfatického systému. Nerovnováha organismu vede k usazování mikrokrystalků kyseliny močové v odpovídajících reflexních bodech, takže jsou bolavé; masáží se usazeniny odstraňují a obnovuje se tok energie.